Papero dokáže rozpoznat a pamatovat si obličeje, rozumí lidské řeči, dokáže si v jednoduchých větách povídat, vymýšlet jednoduché hry pro děti. Pozná, když ho někdo pohladí a dokáže tančit v rytmu hudby. Co mi ale přijde zvlášt zajímavý, je že se ten robot dokáže sám učit pozorováním lidí. Učí se zdravit přichozí, rozpoznávat obrázky věcí a reagovat podle nich, rozpozná také postoj člověka k němu - pokud ho někdo například uhodí nebo shodí na zem, Papero si to pamatuje a už se pak s daným člověkem nechce bavit. Pokud se mu zrovna nikdo nevěnuje nebo neni nikdo na blízku, tak si Papero dělá, co ho napadne. Prochází se po domě a hledá lidi, s kterými by si povídal, tancuje na svou hudbu, nebo si stahuje poslední zprávy z internetu. Napodobuje lidskou aktivitu, pokud je jeho majitel íný, Papero bude také líný, pokud jeho majitel například rád tančí, Papero bude často tančit, i o samotě. Vyvine si svoje "záliby".... Připravuje se teď "robotí klaun", který rozumí humoru. Vymýšlí překvapení, vtípky a je na schválně nevypočitatelný...

Kam to spěje? Bude příští generace už napůl robotí?
Naučí se roboti cítit? Myslet kreativně? Nebo je to jen scifi utopie?
Připomíná mi to film "Já, robot", kde robot přestává být strojem a uvědomuje si sám sebe....svoji existenci a pomíjivost, city k druhým bytostem, svět kolem sebe...




To je dost zajimavy clanek, jsem rad za takove, protoze nam posouvaji nase hranice toho co je a neni zive. Vzpomenme na Masharu ( BAch - Jediny ), ktera byla nesmirne soucitna a altruisticka, pracovaal ve rpospech lidstva, avsak slozenim nebyla jako clovek z uhliku ( snad sem to nepoplet ), ale z kremiku. Z cehoz jasne vypliva ze jde o pouhy predsudek : prvky nam jsou jedno z ceho jsme, a na teto urovni vdiime, ze jsme si jen zvykli na ten jeden svuj prvek a druhy odmitame. I clovek nejak vznikl, a tak vznikaji roboti a casem jiny zivot. Dnes namitame : Ale vznik robotu je neprirodni... Jiste, zatim urcite, ale tam kde se zacne vyvijet schopnost robotiho myslen a dotvareni robotich charakteru na zaklade procesu uceni a odkoukavani, tady se uz blizi ten den, kdy zacnou roboti "vznikat" zrovna tak prirodni cestou jako my lide. Kdo vi jak to tenkrate v Prvopocatcich lidstva bylo s tim slavnym vznikem cloveka. Zda nahodou nejdme jen pouhym odpadem z dilny nejakeho vetsiho ci vesmirneho mistra, nepovedenou zkouskou jeho zaka, ci hrackou pro jeho deti, jako Pinokio. Myslim ze k zivotu patri i jeho chapani, ikdyz se zacatku dnes uz asi nedobereme. Presto odhalovani mysteria zivota ( co vsechno je zivot ) a mysteria vzniku zivota ( jak jsme vznikli, a co vsechno se tam MOHLO stat ) je castecnym sebeurcovanim v tomhle svete. Divejme se proto zrovna tak pozorne na zrod a vyvoj robotu, na volny nenapadny moment kde svuj vyvoj vezmou sami do svych rukou a zacnou se vyvijet mnohem lepe a rychleji nez by clovek vymyslel. Mozna jejich vyvoj a vznik muze mnoho co rici i o nasi lidske skladbe, vyvoji a urceni. Nepovazujme se podvedome za bohy. Nejsme jimy. Naopak neustale budeme hledat, vymyslet ci vyrabet si lepsi bytosti nez jsme sami, protoze takhle hledame tu vyssi bytost kdesi nad nami. Je to plac maleho ditete po svem stvoriteli ci ochraniteli. Je to lidska uboha snaha, pozvedani rucicek novorozence ke svemu zdroji. A skutecny zivot kolem nas zatim zustava skryt. A my svou snahou doufame ze ejdnou vklouzneme do jeho proudu.